top of page

Autorská etika. Proč nekopíruji tetování?

Při psaní tohoto blogu se pokusím nerozčilovat...ale nebude to pro mne snadné, protože tohle téma mi občas zabrnká na nervy.


Pokud jsi už přemýšlel/a o tetování nebo se nechal/a tetovat, nejspíš jsi uvažoval/a i nad tím, jak bude tvé tetování originální. Originalita a osobitost tetování je rozhodně rozměr, který je na zvážení každého zvlášť. Nebudu se tu rozepisovat o stylech nebo možnostech provedení tetování, to si nechám na jindy. Dnes se chci zaměřit na to, jak se stavím ke kopírování tetování z pozice autora, co si myslím o autorské etice a zahrnu i reakce široké veřejnosti na tuto problematiku.


V první řadě bych zde uvedla, že pokud jsi informovaný klient a víš, jak si vybírat tatéra, pravděpodobně si raději zajdeš pro tetování k autentickému tvůrci. Můžeš ale narazit i na tatéra/tatérku, kteří odmítnou vytvořit vlastní návrh. Jak to tedy pojmout?


Jsme v době, kdy tetují opravdoví výtvarníci, kteří používají svou tvořivost a výtvarný um. Není to tak dávno, co bylo nejen mnohem méně tatérů obecně, ale především mnohem méně výrazných výtvarně osobitých tatérů. S každou osobností do této disciplíny přichází nové přístupy a výtvarná zpracování. Dnes už se opravdu dá o tetování mluvit jako o umění a tělo se stává prostorem pro vyjádření talentovaných umělců. Takoví tatéři jsou (dle mého názoru) budoucností oboru.

Ale co když tatér nechce vytvářet vlastní návrhy? Pokud se jedná například o realistická tetování zvířat, portrétů, krajin a podobně, tetuje se podle fotografií, návrh tedy nevzniká. Pokud ale tatér tetuje obrázky stažené z internetu nebo dokonce používá jako předlohu už vytetované práce, pohybuje se na tenkém ledě autorského práva. Tak se na to podíváme.





Setkala jsem se s názorem typu :" Tatérovi platím, tak mi má vytetovat, co si řeknu." nebo "Budu to nosit já, tatér mi musí vyhovět, dostane za to zaplaceno." nebo také "Obrázky jsou přece volně na internetu a může si je stáhnout každý, tak co je za problém?" Kupodivu jsou to názory celkem rozšířené, za mě ale naprosto zcestné a hned vám řeknu proč.


  • Je VŽDY na tatérovi, kterou práci přijme a kterou odmítne. Zastaralé pravidlo "náš zákazník, náš pán" už by mohlo pomalu vymizet a místo něj by mohl nastoupit oboustranný respekt. Jsme tvůrci nikoli továrny na obrázky. (I když vím, že takových velkoprodukcí obrázků je také mnoho, do této větve přístupu k tvorbě teď vůbec zacházet nebudu.) Takže nad motivem vedeme rozhovor a pokud jedna strana nesouhlasí, s respektem se rozloučíme.


  • Autor jakéhokoli díla je chráněn autorským zákonem.* Pokud tedy klient přijde s obrázkem tetování a chce to samé, chystá se s tatérem porušit autorský zákon. V praxi jsem se ještě nesetkala s vymáháním tohoto zákona, ale dokážu si představit situaci, kdy by k tomu došlo. Kopií tetování jsem viděla mnoho a bohužel, dokonce ani tatéři, kteří kopii vytvořili, mnohdy nechápou, co je na takovém jednání špatně. Jak by se dalo čekat, kopírují se hlavně ta opravdu krásná a originální tetování. Autor může být určitě rád, že se jeho motiv tak líbí, ale jeho krádež určitě neocení.

I když odhlédnu od zákonem zakotvených práv autora, stále vnímám takové jednání jako neetické a nerespektující tvůrčí úsilí autora, jeho čas, kreativitu a talent.


  • Třetí důvod, proč považuji kopírování tetování za nepřípustné, možná většinu lidí nenapadne. Jedná se o argument, který bohužel téměř nevídám. Respekt k autorovi práce beru jako samozřejmost. Co ale respekt k nositeli tetování? Představ si takovou situaci: Prožiješ velmi náročné životní období. Projdeš životní zkouškou a jako připomínku své vlasní síly a odolnosti si chceš nechat vytetovat...dejme tomu... Fénixe. Celkem běžný motiv, že? Ale ty chceš, aby to bylo hodně osobní a najdeš si tatéra s velmi krásným, originálním stylem. Řekneš mu svůj příběh a tatér ti nakreslí naprosto originálního Fénixe obklopeného hvězdami a vylétajícího z koruny rozkvetlého stromu. Krásné, že jo? Jsi nadšený/á! O měsíc později ale na Instagramu uvidíš, že tohle tvé nádherné tetování někdo okopíroval téměř do puntíku.

Už si to představuješ?...

Asi se shodneme, že teď už nejde jen o okopírování nějakého náhodného obrázku. Někdo si přivlastnil i tvůj životní příběh. Tohle už nenaštve jen tatéra, tedy autora obrazu, naštve to pravděpodobně i tebe. Chtěl/a jsi totiž mít originál. Ale už nic nenaděláš. Můžeš si jen přát, aby si plagiátor sáhlo svědomí a už podobnou věc neopakoval. (Jediné, co tě může uchlácholit je to, že kopie téměř nikdy nebývají tak krásné jako originály. Postrádají ladnost a sebevědomí rukopisu, bývají strnulé a jaksi nepřesvědčivé)


Nemám v úmyslu psát článek rozsahu bakalářské práce (i když by to bylo velmi zajímavé), celou problematiku jsem tedy nastínila velmi stručně, ale věřím, že poslouží jako podnět k zamyšlení při dalším výběru tetování.


Mohla bych pokračovat směrem k problematice hranic mezi kopií a inspirací...k tomu, kde začíná a končí originalita a podobně. Takto obsáhlé téma je ale určené především k diskuzi a nejspíš není možné dojít k jasným závěrům. Ráda s vámi ale takové hovory povedu osobně nebo v diskuzích na sociálních sítích. Pojd'me se navzájem obohatit a rozšířit si obzory!


A pro ty z vás, kteří by si o takových tématech rádi povídali, bude prostor na mých workshopech nebo později v rekvalifikačních kurzech, kde budeme moci jít do hloubky. Takže stay tuned!





________

*Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.

Více si můžete přečíst v autorském zákoně https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121




23 zobrazení

Související příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page