Při psaní tohoto blogu se pokusím nerozčilovat...ale nebude to pro mne snadné, protože tohle téma mi občas zabrnká na nervy.
Pokud jsi už přemýšlel/a o tetování nebo se nechal/a tetovat, nejspíš jsi uvažoval/a i nad tím, jak bude tvé tetování originální. Originalita a osobitost tetování je rozhodně rozměr, který je na zvážení každého zvlášť. Nebudu se tu rozepisovat o stylech nebo možnostech provedení tetování, to si nechám na jindy. Dnes se chci zaměřit na to, jak se stavím ke kopírování tetování z pozice autora, co si myslím o autorské etice a zahrnu i reakce široké veřejnosti na tuto problematiku.
V první řadě bych zde uvedla, že pokud jsi informovaný klient a víš, jak si vybírat tatéra, pravděpodobně si raději zajdeš pro tetování k autentickému tvůrci. Můžeš ale narazit i na tatéra/tatérku, kteří odmítnou vytvořit vlastní návrh. Jak to tedy pojmout?
Jsme v době, kdy tetují opravdoví výtvarníci, kteří používají svou tvořivost a výtvarný um. Není to tak dávno, co bylo nejen mnohem méně tatérů obecně, ale především mnohem méně výrazných výtvarně osobitých tatérů. S každou osobností do této disciplíny přichází nové přístupy a výtvarná zpracování. Dnes už se opravdu dá o tetování mluvit jako o umění a tělo se stává prostorem pro vyjádření talentovaných umělců. Takoví tatéři jsou (dle mého názoru) budoucností oboru.
Ale co když tatér nechce vytvářet vlastní návrhy? Pokud se jedná například o realistická tetování zvířat, portrétů, krajin a podobně, tetuje se podle fotografií, návrh tedy nevzniká. Pokud ale tatér tetuje obrázky stažené z internetu nebo dokonce používá jako předlohu už vytetované práce, pohybuje se na tenkém ledě autorského práva. Tak se na to podíváme.
Setkala jsem se s názorem typu :" Tatérovi platím, tak mi má vytetovat, co si řeknu." nebo "Budu to nosit já, tatér mi musí vyhovět, dostane za to zaplaceno." nebo také "Obrázky jsou přece volně na internetu a může si je stáhnout každý, tak co je za problém?" Kupodivu jsou to názory celkem rozšířené, za mě ale naprosto zcestné a hned vám řeknu proč.
Je VŽDY na tatérovi, kterou práci přijme a kterou odmítne. Zastaralé pravidlo "náš zákazník, náš pán" už by mohlo pomalu vymizet a místo něj by mohl nastoupit oboustranný respekt. Jsme tvůrci nikoli továrny na obrázky. (I když vím, že takových velkoprodukcí obrázků je také mnoho, do této větve přístupu k tvorbě teď vůbec zacházet nebudu.) Takže nad motivem vedeme rozhovor a pokud jedna strana nesouhlasí, s respektem se rozloučíme.
Autor jakéhokoli díla je chráněn autorským zákonem.* Pokud tedy klient přijde s obrázkem tetování a chce to samé, chystá se s tatérem porušit autorský zákon. V praxi jsem se ještě nesetkala s vymáháním tohoto zákona, ale dokážu si představit situaci, kdy by k tomu došlo. Kopií tetování jsem viděla mnoho a bohužel, dokonce ani tatéři, kteří kopii vytvořili, mnohdy nechápou, co je na takovém jednání špatně. Jak by se dalo čekat, kopírují se hlavně ta opravdu krásná a originální tetování. Autor může být určitě rád, že se jeho motiv tak líbí, ale jeho krádež určitě neocení.
I když odhlédnu od zákonem zakotvených práv autora, stále vnímám takové jednání jako neetické a nerespektující tvůrčí úsilí autora, jeho čas, kreativitu a talent.
Třetí důvod, proč považuji kopírování tetování za nepřípustné, možná většinu lidí nenapadne. Jedná se o argument, který bohužel téměř nevídám. Respekt k autorovi práce beru jako samozřejmost. Co ale respekt k nositeli tetování? Představ si takovou situaci: Prožiješ velmi náročné životní období. Projdeš životní zkouškou a jako připomínku své vlasní síly a odolnosti si chceš nechat vytetovat...dejme tomu... Fénixe. Celkem běžný motiv, že? Ale ty chceš, aby to bylo hodně osobní a najdeš si tatéra s velmi krásným, originálním stylem. Řekneš mu svůj příběh a tatér ti nakreslí naprosto originálního Fénixe obklopeného hvězdami a vylétajícího z koruny rozkvetlého stromu. Krásné, že jo? Jsi nadšený/á! O měsíc později ale na Instagramu uvidíš, že tohle tvé nádherné tetování někdo okopíroval téměř do puntíku.
Už si to představuješ?...
Asi se shodneme, že teď už nejde jen o okopírování nějakého náhodného obrázku. Někdo si přivlastnil i tvůj životní příběh. Tohle už nenaštve jen tatéra, tedy autora obrazu, naštve to pravděpodobně i tebe. Chtěl/a jsi totiž mít originál. Ale už nic nenaděláš. Můžeš si jen přát, aby si plagiátor sáhlo svědomí a už podobnou věc neopakoval. (Jediné, co tě může uchlácholit je to, že kopie téměř nikdy nebývají tak krásné jako originály. Postrádají ladnost a sebevědomí rukopisu, bývají strnulé a jaksi nepřesvědčivé)
Nemám v úmyslu psát článek rozsahu bakalářské práce (i když by to bylo velmi zajímavé), celou problematiku jsem tedy nastínila velmi stručně, ale věřím, že poslouží jako podnět k zamyšlení při dalším výběru tetování.
Mohla bych pokračovat směrem k problematice hranic mezi kopií a inspirací...k tomu, kde začíná a končí originalita a podobně. Takto obsáhlé téma je ale určené především k diskuzi a nejspíš není možné dojít k jasným závěrům. Ráda s vámi ale takové hovory povedu osobně nebo v diskuzích na sociálních sítích. Pojd'me se navzájem obohatit a rozšířit si obzory!
A pro ty z vás, kteří by si o takových tématech rádi povídali, bude prostor na mých workshopech nebo později v rekvalifikačních kurzech, kde budeme moci jít do hloubky. Takže stay tuned!
________
*Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.
Více si můžete přečíst v autorském zákoně https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121